Vladimír Boudník na Prague Art & Design
Vladimír Boudník

Vladimír Boudník

Vladimír Boudník je nejvýznamnější osobnost českého poválečného abstraktního umění. Boudníkův život, přístup k umění a jeho tvorba jsou propojeny jako například v případě Josepha Beuyse. Boudník, i když samouk, silně ovlivnil celou generaci mladých umělců konce padesátých a počátku šedesátých let. Ačkoliv se Boudník, přijímaný v české realitě 50. a 60. let spíše jako podivín, dostal na světovou scénu, nebyl přesto řádně „objeven“. Když se díky vzdělanějším přátelům (Hrabalovi, Kolářovi ad.) dostal i k informacím o světovém umění, byl nutně překvapen, že ve stejné době učinil stejné objevy jako americký tvůrce akční malby Jackson Pollock. Boudník svému komplexnímu pojetí umělecké tvorby, které prezentoval svými dvěma manifesty již v roce 1949, říkal explosionalismus. Šlo o přesvědčení, že umění je součást života, člověk má svou obrazotvornost používat v plné míře a o to silněji prožívat každou chvíli, každou situaci. Proto se Boudník vydával do ulic, aby tuto možnost demonstroval lidem, aby svoji vizi pozitivisticky naplnil. Teoretici ho také označují přímým předchůdcem akčního umění, jež uplatňoval právě v ulicích na ukázkách asociativního dotváření skvrn na zdech, ale i ve svých experimentálních grafikách, v nichž spontánně využíval všech možných odpadů z fabriky stejně jako vlastní krev či sperma. Přístup k Boudníkovi jako výraznému autorovi a novátorovi, průkopníkovi české poválečné abstrakce a akčního umění paradoxně zkreslil spisovatel Bohumil Hrabal, který v jeho literární postavě Vladimírka (Něžný barbar) vytvořil legendu. Boudník jako první pracoval s principy náhody, které jsou spojovány u nás spíše s konstruktivními tendencemi. Tato spontánní aktivní činnost svázaná s estetickým citem je patrná ve všech abstraktních grafikách. Vladimír Boudník se vyučil nástrojařem, byl totálně nasazen v německém Dortmundu, psal básně i mírová provolání. V roce 1949 formuloval manifest „umění – explosionalismus“, mezi jehož hlavní zásady patřil spontánní život jako umění. Boudník pracoval po většinu života jako dělník a k umění ho inspirovalo jeho bezprostřední okolí fabriky. Grafiky vytvářel impulsivně a pomocí různých součástek, kovového odpadu, otisků, působením magnetů. Různé části kladl přímo na plech, z něhož tisknul. Každý tisk byl dobrodružstvím, které spoluvytvářel sám život. Boudník spolupracoval rovněž na terapiích s psychiatrickou klinikou, sám vytvořil celý cyklus Rorschachových testů. Nevystavoval často, ale dostal se na Expo v Bruselu v roce 1958 v roce 1963 do Musea of Modern Art v Miami. V prosinci roku 1968 tragicky zemřel.

 

Vladimír Boudník