Míšeň

Výrobky tohoto výrobce nabízené Prague Art & Design

Míšeňský porcelán má za sebou nejvýraznější a nejdelší tradici a stal se tak opodstatněným měřítkem pro porcelánové výrobky v celé Evropě. Své dominantní postavení mezi manufakturami na výrobu porcelánu si udržuje dodnes.

První tvrdý porcelán byl v Evropě vynalezen v roce 1708 Ehrenfriedem Waltherem von Tschirnhaus a jeho společníkem Johannem Friedrichem Bötgerem. Po nenadálé Tschirnhausově smrti pokračoval v jejich započaté práci a nakonec představil první evropský porcelán. Samotná výroba porcelánu, se datuje současně s otevřením míšeňské manufaktury v roce 1710. První ukázky výroby porcelánu byly světu představeny v Drážďanech a Lipsku roku 1714, kde byly poté pravidelně prodávány. První období míšeňské manufaktury, trvající po dobu vedení Bötgerem až do jeho smrti, se vyznačuje převážně bílým porcelánem, hodně podobným čínskému „blanc de chine“. Typické jsou pro něj orientální tvary s reliéfním či plastickým aplikovaným rostlinným dekorem. Později se užívalo i malby stříbrem a zlatem, někdy i černou barvou a purpurem.

Po Bötgerově smrti se stal vedoucí osobností manufaktury Johann Gregor Höroldt, malíř a rytec původem z Jeny. Byl vynikajícím umělcem, technologem, ale i organizátorem. Aby zabránil výrobě napodobenin, začal roku 1721 porcelánové výrobky značit na dno pod polevu. Období pod jeho vedením je nazýváno „obdobím malířským“ a vyznačuje se hladkými užitkovými tvary s malbou v červené, převážně pak zlaté barvě. Zpočátku dekor prováděli augsburští malíři, avšak po roce 1720, kdy došlo k zavedení a rozšíření muflových barev, ujali se výzdoby vlastní malíři porcelánky podle návrhů Höroldtových. Nová malířská výzdoba muflovými barvami se od roku 1725 prováděla pestrobarevně, objevují se však i miniaturní malby na bílé polevě, ohraničené zlacenými krajkovými kartušemi. Převážným námětem byly chinoiserie, žánrové výjevy z čínského života, jak si jej představovali malíři 17. století a nebo Höroldtovy původní návrhy. Rovněž se uplatňují fantastické, domněle čínské a japonské květiny zvané indiánské, motivy posvátných zvířat jako žlutý lev (1728), čínský drak a letící pes (od 1730), provedené v kombinaci červené, zelené, modré a zlaté barvy. Kolem roku 1740 bylo využito konečně zdokonalené kobaltové modři k vytvoření pro Míšeň typického a dodnes oblíbeného „cibulového“ vzoru. Porcelánka zaměstnávala několik malířů, kteří pracovali pod vedením Höroldta a pak také nemalé množství malířů externích tzv. domáckých malířů (Hausmaler). Byli to například: Ignác Preissler, Johann Auferwerth, Ignác Bottengruber či František Ferdinand Mayer. Roku 1731 byl do Míšně povolán Johann Gottlob Kirchner do funkce samostatného mistra modeléra. Ten začal vytvářet vázy a ušlechtilé figury exotických zvířat, ale i drobnější interiérovou plastiku. Svojí tvorbou předznamenává třetí a nejslavnější období (1733-1763) míšeňské porcelánky, nesoucí se v duchu zdůrazňování plastiky, obsahem i formou dokonale vyhovující reprezentaci a okázalosti baroka. Představitelem tohoto údobí se stal sochař Johann Joachim Kändler. Vznikají série zvířat a ptáků, žánrové figurky kovářů, hudebníků, vojáků, dětí, světců, alegorií, štvanic aj. Kändlerově sochařské tvořivosti neuniklo ani nádobí, u kterého vytváří profilované okraje s reliéfním dekorem na způsob pletiva, či okraje s reliéfními kartušemi. V letech 1737-1741 vzniká slavný „labutí servis“, čítající na dva tisíce kusů. Porcelán pronikal všude a stal se tak neodmyslitelnou součástí života této doby. Od roku 1748 se začíná prosazovat ležérnost a líbivost rokoka. Kädlerovo údobí bylo nejaktivnější érou míšeňské porcelánky. Roku 1756 však byl rostoucí úspěch přerušen vojenským obsazením Saska Prusy, jehož následkem bylo omezení výroby a převedení většiny vybavení do berlínské porcelánky.

Prvenství v porcelánové výrobě zaujala Francie, jejíž vliv ovládl celou Evropu. Po urovnání poměrů v Míšni roku 1763, pronikl i do její produkce klasicismus, který silně ovlivnil její další období. Francouzský klasicismus formoval tvary nádobí do střízlivých obrysů s dekorem ve stylu Ludvíka XVI. Krajiny a žánrové náměty, bitevní, vojenské a lovecké výjevy, jež byly prováděny specializovanými malíři vysoké úrovně. S Kändlerovou smrtí, navrátivšího se z exilu, končí slavné období míšeňské manufaktury a počíná se tzv. období „Marcoliniho“ (1774-1814).

Nazývá se podle nového ředitele porcelánky, který dokonal slohový přerod výroby na klasicistní. Za jeho časů byly produkty značeny zkříženými meči proloženými hvězdou. Antikizující předlohy ovlivňují tvar nádobí i váz, kávových i čajových souprav. Ve výzdobě se objevují mytologická témata, krajinomalby, portréty či reprodukce slavných obrazů. Napodobovali se francouzské vzory i výrobky z anglické póroviny a v tomto se pokračovalo téměř celé 19. století. Výtvarnou úrověn baroka a rokoka se již nedařilo obnovit. Po období biedermeieru s jeho bohatě malovanými dekory, ale tvarově chudým nádobím, nastoupilo ve třicátých letech druhé rokoko, pro které je charakteristická přemíra efektu zlata, reliéfních kartuší a plastických květin.

Ke konci století navazuje míšeňská produkce na vzory porcelánky v Kodani, vyrábí secesní vázy a nádobí s modravě šedou malbou s florální tematikou a krajinkami. Před první sv. válkou byla proslulost porcelánky opět vyzdvižena díky spolupráci se slavnými sochaři jako byli E. Barlach, P. Scheurich, G. Marcks. Za druhé světové války výroba ustala až do roku 1945.

Současná míšeňská výroba čerpá převážně ze starých modelů 18. století a zároveň vytváří nové nádobí a plastiky, vznikající díky spolupráci se soudobými domácími umělci.